Víte, že dnešní kostel a fara byly vystavěny v letech 1804 až 1808 za podpory Lichtensteinů a o rok později v roce 1809 fara vyhořela?

Informace o obci

Obec Rudoltice se nachází v Pardubickém kraji, okres Ústí nad Orlicí. Nejbližším městem je Lanškroun, který je od obce vzdálený asi 4 km na severovýchod. Leží v nadmořské výšce přibližně 370 m n. m., Zámecký vrch se tyčí ve výšce 435 m n. m. Výměra katastrálního území je 15,92 km2.

Obec byla založena německými osadníky ve 13. století, jednalo se o typickou lesní lánovu ves, je proto poměrně dlouhá (asi 3,5 km), ale jen málo široká (maximálně 0,5 km). Obcí vede silnice č. I/43, III. železniční koridor (trať Česká Třebová - Bohumín) a jednokolejná regionální železniční trať (Rudoltice v Čechách - Lanškroun).

Občanská vybavenost obce je tvořena následujícími zařízeními: kulturní dům (společenský sál, tělocvična, obecní úřad, vývařovna, restaurace, lékařská ordinace), mateřská škola, základní škola, kostel, fara, hřbitov, hasičská zbrojnice, pošta, 2 prodejny smíšeného zboží, sportovní areál a nádražní budova.

V obci sídlí zemědělská společnost, společnosti se strojírenskou a nástrojářskou výrobou, výrobou a dovozem chemických látek, výrobou zboží z papíru a lepenky, LPG stanice a celá řada živnostníků a provozoven služeb v obytné zástavbě.

V obci je zaveden plyn, elektřina, vodovod. V části obce je zavedena kanalizace, kabelová televize. V celé obci je dostupný bezdrátový internet, k internetu se lze také připojit po kabelovém rozvodu.

Obec je členem Dobrovolného svazku obcí Lanškrounsko, Sdružení místmích samospráv ČR a Místní akční skupiny Lanškrounsko.

Zajímavosti z historie
Svatební zvyky a obyčeje
Pověsti

V obci se nacházejí tyto památky:

  • Kostel sv. Petra a Pavla a fara
    Rudoltice byly již v r. 1439 poprvé oficiálně zmíněny jako obec s kostelem a farou. Na místě současného kostela stál starý dřevěný kostel, o jehož oddělené zvonici pochází písemná zmínka z r. 1542, což ale neznamená, že nebyl postaven dříve. Dříve nalezený materiál ze zbytků tohoto kostela dosvědčuje, že byl uvnitř zdoben malovanými erby dřívějších majitelů panství Kostků z Postupic, Pernštejnů. Hrzánů a jiných. Stáří kostela dokazuje také nápis na nejstarším zvonu: „Fusa in honor Domini anno MCCCLXVI (Ulit ke cti Boží v r. 1466). Tento starý dřevěný a patrně již nevyhovující kostel byl zbořen před dokončením nového kamenného kostela v r. 1807.

    Na stavbu nynějšího kostela sv. Petra a Pavla byl použit materiál vybouraný z vyhořelého barokního Nového zámku na Zámeckém vrchu nad Rudolticemi, k čemuž vydal r. 1798 reskript kníže Alois I. z Lichtenštejna, tehdejší majitel lanškrounského panství. Stavba byla provedena a dokončena za panování jeho bratra Jana I. Josefa z Lichtenštejna v době napoleonských válek v letech 1804 – 1809. Kostel byl vyprojektován v r. 1799 vídeňským architektem Josefem Hardtmuthem. (Postavil také např. kostel v České Třebové a Dolních Libchavách). Stavba pozdně barokního kostela proběhla pod vedením zednického mistra Wenzela Doemela ze Žichlínka. Stavba začala 2. května 1804 kopáním základů, 28. května 1804 byl položen základní kámen. V roce 1806 byl kostel pod střechou, v r. 1807 byla hotova klenba, v l. 1808 – 1809 byla dokončena stavba věže. Slavnostně vysvěcen byl v létě 1809 farářem Franzem Müllerem, který však rok nato zemřel a je pohřben u kostelní zdí.

Náklady na stavbu kostela obnášely 10.439 guldenů. Vnitřní zařízení bylo doplňováno postupně díky darům a nadacím obyvatel Rudoltic. 1811 byly zhotoveny lavice, r. 1813 vytvořili kazatelnu bratři Antonín a Václav Prochaskovi. Hlavní oltář byl vytvořen r. 1812, obraz malíře Wigena znázorňující mučedníky sv. Petra a Pavla byl za 1.100 guldenů zakoupen v r. 1815. Křížovou cestu vytvořil Dominik Umlauf z Kyšperka. V r. 1814 byly varhanářem z Králík usazeny provizorní varhany. Nové varhany byly instalovány 8. října 1826 stavitelem varhan Franzem Hartwichem z Brna za cenu 800 guldenů. Generální opravu varhan provedl r. 1890 vídeňský varhanář Josef Neschuta.

27. června 1992 byl kostel znovuvysvěcen po generální opravě, kterou spolufinancovali němečtí rodáci sbírkou p. Waltera Richtera a p. Franze Roba.

Pouť k patronům chrámu sv. apoštolům Petru a Pavlu se slaví každoročně v den jejich slavnosti 29. června anebo o nejbližší neděli.

Kostel je v majetku římskokatolické církve.
Duchovní správa:
Římskokatolická farnost Rudoltice
administrátor farnosti: Ing. Mgr. Josef Macháček, trvalý jáhen.

Fara je běžný typ obytné budovy z let 1770 – 1794. Je svázána s roubenými hospodářskými trakty. Objekt spolu s areálem kostela tvoří působivý architektonický celek. Roku 1992 proběhla generální oprava.
 

  • Památkově chráněná venkovská usedlost Rudoltice čp. 5
    Památkou od: 3.5 1958
    Rejstříkové číslo památky: 15180/6-4054
    Předmět ochrany:
    obytná budova čp. 5, stodola, kolna, chlév, ohradní zeď, 100% plochy p.č. 132

    Více viz Památkový katalog Národního památkového ústavu.

     
  • Zámeček - Nový zámek u Rudoltic
    Stojí na návrší mezi Lanškrounem a Rudolticemi, zvaném Zámecký vrch, v něm. podobě Schloßberg. Dnes stojí jen torzo – třípatrová budova o půdorysu obdélníku se zaobleným jihozápadním rohem. V patrech má po velké čtvercové místnosti a malém pokojíku. Do zaobleného rohu je vestavěno šnekové schodiště. Budova je podsklepena a sklepy pokračují dále na sever a západ.

         web: www.novyzamek.cz
         Kontaktní osoba:
         kastelánka Krasava Šerkopová
         tel. č. 776 642 277, e-mail: kastelankazam@seznam.cz

  • Socha Nejsvětější Trojice
    Stojí při cestě do Ostrova. Je to klasicistně pojatá plastika z r. 1807.

     
  • Kamenný kříž s korpusem
    Nachází se na rozcestí k Lanškrounu. Je postavený r. 1769. Tento kříž představuje příklad dobré venkovské práce, charakteristický pro tuto oblast.

     
  • Další sochy
    Před kostelem kamenný kříž na skále s klečící Marií Magdalenou, z r. 1741, socha sv. Jana Nepomuckého v obci při silnici, z r. 1737. Tyto sochy již nestojí: kamenný kříž při silnici k Damníkovu, z r. 1800, socha P. Marie s dítětem, z r. 1775, Boží muka při silnici k Ostrovu, z r. 1696.